až přežene se bouře
mořem zmatků a divných myšlenek
pak tvá loď-dům
příteli
zase popluje tiše městem
jako dřív
budeš stát na přídi
opřen o zábradlí
dalekohled přiložíš k oku
a ujistíš se, že v hotelu naproti
pořád ještě holdují lásce na chvíli
a usměješ se
nic ti nehrozí
a kdyby přece jen
máš po ruce záchrannou síť
pondělí 25. března 2013
neděle 17. března 2013
most
zavěšen v prázdnu
živ z kroků
hlasů
pohledů do hloubky
z minulosti
ze slávy žhnoucí
v nocích plných života
a po nich přicházela
rána
tichá
mlžná
smířlivá
pokojně oddechující
čekající
na slunce
(foto: Robert Petr PEP1 Branch
inspirace: Večerní Veršovnice
a za všechno může Michal Abrakus)
čtvrtek 14. března 2013
kap
kap
kap
kap
kap
kap
kapka
za kapkou
z vodovodního kouhoutku padá
do hlavy
se myšlenka
zavrtává
vstanu
kap
kohoutek vytrhnu
kap
kapaní mu zatrhnu
a pak
kapkapkapkapkapkap
pokoj mám plný
ajajaj
kapek
až
po
okraj
kap
kap
kap
kap
kapka
za kapkou
z vodovodního kouhoutku padá
do hlavy
se myšlenka
zavrtává
vstanu
kap
kohoutek vytrhnu
kap
kapaní mu zatrhnu
a pak
kapkapkapkapkapkap
pokoj mám plný
ajajaj
kapek
až
po
okraj
pondělí 25. února 2013
za mříží?
někdy jsme uzavřeni před světem
za mříží
dobrovolně
ve své bolesti
netoužíme se
osvobodit
stačí ale
úsměv
podaná ruka
a prodereme se
na světlo
polámaní
přesto svobodní
za mříží
dobrovolně
ve své bolesti
netoužíme se
osvobodit
stačí ale
úsměv
podaná ruka
a prodereme se
na světlo
polámaní
přesto svobodní
sobota 16. února 2013
na chvíli
smět se tak ztratit
v sobě (v tobě)
projít
bez bloudění
labyrintem pocitů
mých (tvých)
a vyjít očištěná
smět se tak zasnít
uprostřed davu
s otevřenýma očima
nevnímat hlasy zvuky
pohledy bezděčné doteky
kolemjdoucích
aspoň na chvíli
sama (s tebou)
v sobě (v tobě)
projít
bez bloudění
labyrintem pocitů
mých (tvých)
a vyjít očištěná
smět se tak zasnít
uprostřed davu
s otevřenýma očima
nevnímat hlasy zvuky
pohledy bezděčné doteky
kolemjdoucích
aspoň na chvíli
sama (s tebou)
pátek 8. února 2013
divný pocit
divný pocit
dozvědět se tu zprávu
jen tak
mezi řečí
a dělat
jako by nic
a přitom
srdce zrychlí
v krku se uzavře klapka
a slova nemohou ven
oči pálí
na chvíli se podívám stranou
naberu dech
pokusím se o drobný úsměv
a zašeptám:
všechno je přesně tak, jak má být
dozvědět se tu zprávu
jen tak
mezi řečí
a dělat
jako by nic
a přitom
srdce zrychlí
v krku se uzavře klapka
a slova nemohou ven
oči pálí
na chvíli se podívám stranou
naberu dech
pokusím se o drobný úsměv
a zašeptám:
všechno je přesně tak, jak má být
pátek 1. února 2013
zdálo se mi
zdálo se mi
o cestě bez konce
o mysli
nezatížené poznáním
o očích
které vidí i přes zavřená víčka
o řekách
které se nikam nevlévají
o krocích
v poušti
o smíchu
ukrytém v srdci
o dechu
který zahřeje zkřehlé ruce
o cestě bez konce
o mysli
nezatížené poznáním
o očích
které vidí i přes zavřená víčka
o řekách
které se nikam nevlévají
o krocích
v poušti
o smíchu
ukrytém v srdci
o dechu
který zahřeje zkřehlé ruce
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)