Ó Vánoce!

Budou Vánoce a já začínám být nehorázně sentimentální.
A cokoliv sem napíšu tedy nebude ke čtení.
Proto si vypůjčím sloku z jedné básně.
Jaroslav Vrchlický ji skvěle napsal a táta krásně recitoval.

Můj duch zas tone v blaha moři,
vzdech srdcem táhne hluboce,
a zvony znějí, svíce hoří,
ó Vánoce! Ó Vánoce!



Všem krásné a šťastné.

dnes v noci

dnes v noci
jsem se zabalila do deky
a vyšla na balkón
a zvedla hlavu ke hvězdám
a tiše mluvila:
..tati, jak se tam nahoře máš?
nejspíš ti není zima
jako mně v téhle mrazivé noci
dnes má narozeniny tvá vnučka
a za dvacet dní budou Vánoce
a ty už podruhé s námi
nebudeš
..............................................
...i když?