sobota 16. února 2013

na chvíli

smět se tak ztratit
v sobě (v tobě)
projít
bez bloudění
labyrintem pocitů
mých (tvých)
a vyjít očištěná

smět se tak zasnít
uprostřed davu
s otevřenýma očima
nevnímat hlasy zvuky
pohledy bezděčné doteky
kolemjdoucích

aspoň na chvíli
sama (s tebou)



6 komentářů:

  1. Bez těch "... smět ..." a tak trochu podmiňovacího vyznění tohle povídáni velice hezky popisuje moje pocity a vnitřní emocionální výstupy, před i v okamžiku kdy si sednu k papíru, popřemýšlím, posním, poskládám a posdílím. Vaše ne? :))

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ano, i moje-)Děkuju
      A pořád si stejně nejsem jistá zda tomu něco nechybí nebo nepřebývá...

      Vymazat
  2. ...ano, ale opravdu jen na chvíli, tak je samota
    ještě příjemná :)) DM

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. ano, i když někdy vyžaduju té samoty víc...děkuju-)

      Vymazat
  3. Moc krásné.-))) Mluvíš mi z duše. Takovou chvíli samoty si užívám a prodlužují, jen co se dá a na druhé straně s milujícím člověkem taky. Tři palce, víc jich nemám a velké srdce.
    Miri

    OdpovědětVymazat