Všechno bych vyměnil za mysl s poznáním. Bez toho nemá nic smysl. Bez poznání nevíme, že jdeme cestou v poušti, kde tekly řeky, které se proto nyní nikam nevlévají, nevíme proč křehnou ruce a jak je zahřát dechem, který nepřichází, protože nevíme nic o smíchu, ukrytém v srdci, které netluče. Oči uvidí přes zavřená víčka jenom to, co poznáme, to s čím jsme překročili hranici za řasami. Mysl poznáním nezatížená není myslí, je bílým chaosem a nelidskou pustinou, kde není cit, báseň, poezie, láska, NIC.
Jsou i takové poznání, které se člověk snaží vytěsnit, zapomenout, kéž by se nikdy nestaly, které ho dusí, děsí. Jedno z takových poznání je dlouho trvající bolest a úplná nemohoucnost. Nedá se předat, sběrné surovosti ji nevykupuji a člověk je v ni sám. Mám takové tušení, že o takovém poznání Vanda píše.
Možná. Ale já se nepřu o to, co autorka píše. Já jsem při třetím (nebo možná šesnáctém :)) ) čtení tohoto textu zavřel oči a zasnil se nad svými cestami, hřejivými příhodami, smíchem, dechem a tak. A zjistil jsem, že bych to všechno za poznání vyměnil. Víte, soudím, že z těch držkopádů, které nevezmou ani ve sběrně surovostí se toho totiž naučíme - nebo poznáme - nejvíc. Bez nich bychom nevěděli, jak daleko je cit od nelidskosti, báseň od argotu, poezie od hrubosti, láska od nenávisti. Mysl nezatížená tímto poznáním je - dobře tedy, možná růžovým, nicméně přesto chaosem a pustinou, kde nevíme co je cit, báseň, poezie, láska, kde nevíme NIC. No a tak jsem se s tím poznáním svěřil jeho příčině :)
Petře, Mirku, oba máte svým způsobem pravdu. Faktem ale je, že jsem to slovní spojení užila úmyslně. A čekala jsem, zda někdo objeví ten nesoulad. Omlouvám se.-) Musím Vám Petře, přiznat prvenství nejen v tomto případě,a to, že přemýšlíme podobně, je malým bonusem. Ale baví mě i význam, který mým slovům dají ostatní, přestože se odlišuje od mého. V tom je poezie velice štědrá a nakonec, všechno má jen takový význam, jaký mu přisoudíme.-)
Michale, to jsem si myslel taky (o té hmotnosti), dokud mě nenakšírovali do popruhů a neposlali létat kilometr nad jezero. Spousta nových perspektiv se otevřela, mimo jiné i na osobní BMI :)
... a já se těším do balónu ... už to mám na jaro domluvené ... budu létat ... poletím ... a nevím, jest-li touha po křídlech pak nebude ještě větší ... .-) ... jest-li pak nebudu chtít létat stále a ne jen občas, jako ten drop .-)
Pěkný
OdpovědětVymazatDěkuju!
VymazatPřeju jen příjemné snění... :) DM
OdpovědětVymazatDěkuju..i když, nebylo tak nepříjenmé-)
VymazatVšechno bych vyměnil za mysl s poznáním. Bez toho nemá nic smysl.
OdpovědětVymazatBez poznání nevíme, že jdeme cestou v poušti, kde tekly řeky, které se proto nyní nikam nevlévají, nevíme proč křehnou ruce a jak je zahřát dechem, který nepřichází, protože nevíme nic o smíchu, ukrytém v srdci, které netluče.
Oči uvidí přes zavřená víčka jenom to, co poznáme, to s čím jsme překročili hranici za řasami. Mysl poznáním nezatížená není myslí, je bílým chaosem a nelidskou pustinou, kde není cit, báseň, poezie, láska, NIC.
Jsou i takové poznání, které se člověk snaží vytěsnit, zapomenout, kéž by se nikdy nestaly, které ho dusí, děsí. Jedno z takových poznání je dlouho trvající bolest a úplná nemohoucnost. Nedá se předat, sběrné surovosti ji nevykupuji a člověk je v ni sám. Mám takové tušení, že o takovém poznání Vanda píše.
VymazatMožná. Ale já se nepřu o to, co autorka píše. Já jsem při třetím (nebo možná šesnáctém :)) ) čtení tohoto textu zavřel oči a zasnil se nad svými cestami, hřejivými příhodami, smíchem, dechem a tak. A zjistil jsem, že bych to všechno za poznání vyměnil. Víte, soudím, že z těch držkopádů, které nevezmou ani ve sběrně surovostí se toho totiž naučíme - nebo poznáme - nejvíc. Bez nich bychom nevěděli, jak daleko je cit od nelidskosti, báseň od argotu, poezie od hrubosti, láska od nenávisti. Mysl nezatížená tímto poznáním je - dobře tedy, možná růžovým, nicméně přesto chaosem a pustinou, kde nevíme co je cit, báseň, poezie, láska, kde nevíme NIC. No a tak jsem se s tím poznáním svěřil jeho příčině :)
VymazatPetře, Mirku, oba máte svým způsobem pravdu. Faktem ale je, že jsem to slovní spojení užila úmyslně. A čekala jsem, zda někdo objeví ten nesoulad. Omlouvám se.-)
VymazatMusím Vám Petře, přiznat prvenství nejen v tomto případě,a to, že přemýšlíme podobně, je malým bonusem.
Ale baví mě i význam, který mým slovům dají ostatní, přestože se odlišuje od mého.
V tom je poezie velice štědrá a nakonec, všechno má jen takový význam, jaký mu přisoudíme.-)
:-)A to je na tom to úžasné.-)
VymazatVando, přejí krásnou neděli.-)
Petře, bych možná mohl létat, kdybych nevěděl, že jsem příliš těžký ... :-)
VymazatMichale, drop je taky těžký a občas si zalétá-))
VymazatMichale, to jsem si myslel taky (o té hmotnosti), dokud mě nenakšírovali do popruhů a neposlali létat kilometr nad jezero. Spousta nových perspektiv se otevřela, mimo jiné i na osobní BMI :)
Vymazat... a já se těším do balónu ... už to mám na jaro domluvené ... budu létat ... poletím ... a nevím, jest-li touha po křídlech pak nebude ještě větší ... .-) ... jest-li pak nebudu chtít létat stále a ne jen občas, jako ten drop .-)
VymazatLet balónem Vám trošku závidím, doufám, že to aspoň vyfotíte-)
VymazatKrásné zdání, ať Tě vše zahřívá.
OdpovědětVymazatMiri
Děkuju.
VymazatTa fotka je úžasná :D
OdpovědětVymazatAspoň něco!-))
Vymazat.-)) sen
OdpovědětVymazatAno..a co je na tom k smíchu?-)
Vymazat... se jen usmívám .-)
VymazatA tak to jo-)
Vymazat