Budou Vánoce a já začínám být nehorázně sentimentální.
A cokoliv sem napíšu tedy nebude ke čtení.
Proto si vypůjčím sloku z jedné básně.
Jaroslav Vrchlický ji skvěle napsal a táta krásně recitoval.
Můj duch zas tone v blaha moři,
vzdech srdcem táhne hluboce,
a zvony znějí, svíce hoří,
ó Vánoce! Ó Vánoce!
Všem krásné a šťastné.
pátek 14. prosince 2012
úterý 4. prosince 2012
dnes v noci
dnes v noci
jsem se zabalila do deky
a vyšla na balkón
a zvedla hlavu ke hvězdám
a tiše mluvila:
..tati, jak se tam nahoře máš?
nejspíš ti není zima
jako mně v téhle mrazivé noci
dnes má narozeniny tvá vnučka
a za dvacet dní budou Vánoce
a ty už podruhé s námi
nebudeš
..............................................
...i když?
jsem se zabalila do deky
a vyšla na balkón
a zvedla hlavu ke hvězdám
a tiše mluvila:
..tati, jak se tam nahoře máš?
nejspíš ti není zima
jako mně v téhle mrazivé noci
dnes má narozeniny tvá vnučka
a za dvacet dní budou Vánoce
a ty už podruhé s námi
nebudeš
..............................................
...i když?
čtvrtek 29. listopadu 2012
prý
prý bude sněžit
i v nižších polohách
těším se
na bílé
lehké
jemné
vločky
usedají na stromy střechy chodníky chladnou zem na kabáty tváře ruce ústa na řasy
dívají se oknem k nám domů
a je bíle ticho
i v nižších polohách
těším se
na bílé
lehké
jemné
vločky
usedají na stromy střechy chodníky chladnou zem na kabáty tváře ruce ústa na řasy
dívají se oknem k nám domů
a je bíle ticho
středa 21. listopadu 2012
harmonický
někdy den od rána
nestojí za nic
neladí
bez rytmu
pokulhává
sbalím se do klubíčka
zavřu oči
a nechám si zdát
harmonický den
nestojí za nic
neladí
bez rytmu
pokulhává
sbalím se do klubíčka
zavřu oči
a nechám si zdát
harmonický den
pátek 16. listopadu 2012
slib
tolik ospalých rán
tolik nesplněných slibů
zase se uvidíme
zavolám ti
nezapomenu
přece jsme tomu věřili
když jsme je vyslovovali
věřili jsme
že přátelství je na věky
že láska je na věky
že slib je neporušitelný
teď jen čekáme
na zazvonění u dveří
tolik nesplněných slibů
zase se uvidíme
zavolám ti
nezapomenu
přece jsme tomu věřili
když jsme je vyslovovali
věřili jsme
že přátelství je na věky
že láska je na věky
že slib je neporušitelný
teď jen čekáme
na zazvonění u dveří
pondělí 12. listopadu 2012
bez názvu
je příjemné vidět se zase po letech
sedět naproti sobě
pít čaj vzpomínek
jsme stejní
jen země je při dopadu tvrdší
a bolí to víc než kdysi
hlavně, že se pořád umíme smát
i hloupostem
sedět naproti sobě
pít čaj vzpomínek
jsme stejní
jen země je při dopadu tvrdší
a bolí to víc než kdysi
hlavně, že se pořád umíme smát
i hloupostem
neděle 11. listopadu 2012
banální den
den začal banálně
černou kávou a chlebem s máslem
pohledem z okna
na odlehčené stromy
obnažené domy
a zahalené lidi
projdu poštu
a zjistím, že zpráva
kterou čekám nepřišla
tlak v hlavě se stupňuje
zkouším psát
nejde mi to
...banální den
kdesi v dálce
přestalo bít
jedno srdce
černou kávou a chlebem s máslem
pohledem z okna
na odlehčené stromy
obnažené domy
a zahalené lidi
projdu poštu
a zjistím, že zpráva
kterou čekám nepřišla
tlak v hlavě se stupňuje
zkouším psát
nejde mi to
...banální den
kdesi v dálce
přestalo bít
jedno srdce
pondělí 5. listopadu 2012
záchodový blues
natírám okno na WC
vdechuju vůni
barvy a PVC
tiše si zpívám
záchodový blues
rámu už
natřenej mám kus
vdechuju vůni
barvy a PVC
tiše si zpívám
záchodový blues
rámu už
natřenej mám kus
pondělí 29. října 2012
oranžová noc
Oranžový květ
sako na věšáku
boty v řadě za dveřmi.
Stromy za oknem
pohled přes zábradlí
noční melodie.
Peřiny šustí
nechce se mi spát
a tak sním
s otevřenýma očima
sako na věšáku
boty v řadě za dveřmi.
Stromy za oknem
pohled přes zábradlí
noční melodie.
Peřiny šustí
nechce se mi spát
a tak sním
s otevřenýma očima
pondělí 22. října 2012
Nezajímá mě
nechám stékat kapku vína
po bradě, po krku, až...
nezajímá tě to
nezajímá mě, že nevidíš
ta kapka je rudá jako krev
nezajímáš mě
čtvrtek 18. října 2012
dopisy
tisknu tvé dopisy na bílý papír
abych se mohla dotknout
trhám je na malé kousky
a vyhazuju je do vzduchu
nechám se zasněžit
papírovými vločkami
dobrovolně jsme vstoupili
do svých kruhů
leželi jsme oblečení vedle sebe
tiše
tak dávno
abych se mohla dotknout
trhám je na malé kousky
a vyhazuju je do vzduchu
nechám se zasněžit
papírovými vločkami
dobrovolně jsme vstoupili
do svých kruhů
leželi jsme oblečení vedle sebe
tiše
tak dávno
středa 17. října 2012
Zhroucený ego a vana plná studený vody
Dneska mi to děsně pálí
dneska mám svůj den
dneska to všem ukážu
sednou si na prdel!
Kdybych jen věděla
co mě čeká
nevylezla bych z postele.
Všichni se mi teď smějou!
Zbyla mi jen vana
se studenou vodou
místo naděje
..................................
dneska mám svůj den
dneska to všem ukážu
sednou si na prdel!
Kdybych jen věděla
co mě čeká
nevylezla bych z postele.
Všichni se mi teď smějou!
Zbyla mi jen vana
se studenou vodou
místo naděje
..................................
pondělí 15. října 2012
poletím
až vystoupám
na nejvyšší horu
své touhy
rozhlédnu se kolem sebe
s neviditelným úsměvem
roztáhnu ruce
a skočím
chvíli poletím
pak už budu padat
možná se strefím do záchranné sítě
a možná se rozbiju
o svůj sen
ať to bude jakkoliv
bude to dobré...
na nejvyšší horu
své touhy
rozhlédnu se kolem sebe
s neviditelným úsměvem
roztáhnu ruce
a skočím
chvíli poletím
pak už budu padat
možná se strefím do záchranné sítě
a možná se rozbiju
o svůj sen
ať to bude jakkoliv
bude to dobré...
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)