prý

prý bude sněžit
i v nižších polohách
těším se
na bílé
lehké
jemné
vločky
usedají na stromy střechy chodníky chladnou zem na kabáty tváře ruce ústa na řasy
dívají se oknem k nám domů
a je bíle ticho

harmonický

někdy den od rána
nestojí za nic
neladí
bez rytmu
pokulhává
sbalím se do klubíčka
zavřu oči
a nechám si zdát
harmonický den

slib

tolik ospalých rán
tolik nesplněných slibů
zase se uvidíme
zavolám ti
nezapomenu
přece jsme tomu věřili
když jsme je vyslovovali
věřili jsme
že přátelství je na věky
že láska je na věky
že slib je neporušitelný
teď jen čekáme
na zazvonění u dveří

bez názvu

je příjemné vidět se zase po letech
sedět naproti sobě
pít čaj vzpomínek
jsme stejní
jen země je při dopadu tvrdší
a bolí to víc než kdysi
hlavně, že se pořád umíme smát
i hloupostem

banální den

den začal banálně
černou kávou a chlebem s máslem
pohledem z okna
na odlehčené stromy
obnažené domy
a zahalené lidi
projdu poštu
a zjistím, že zpráva
kterou čekám nepřišla
tlak v hlavě se stupňuje
zkouším psát
nejde mi to
...banální den
kdesi v dálce
přestalo bít
jedno srdce

záchodový blues

natírám okno na WC
vdechuju vůni
barvy a PVC
tiše si zpívám
záchodový blues
rámu už
natřenej mám kus