Včera jsem zažila tři setkání.
První setkání s nezměrnou bolestí narůstající závratným tempem. Se skomírající nadějí. Otazník vystřelený Bohu přímo do srdce.
Druhé setkání s vírou v lidi, optimismem. Skončilo frustrací a stažením se z boje. Příliš brzy.
Třetí setkání s nevhodně a bez rozmyslu volenými slovy, která zasáhla neomylně cíl. Zbytečně.
Následovala noc beze spánku, plná otázek bez odpovědí.
Prvnímu člověku přeji sílu a navrácenou naději. Život je krásný.
Druhému člověku přeji odhodlanost k boji, i když vítězství se zdá v nedohlednu.
Třetímu člověku přeji, aby dokázal nejdřív myslet a pak teprve mluvit.
Na konci je vždycky světlo.
