za mříží?

někdy jsme uzavřeni před světem
za mříží
dobrovolně
ve své bolesti
netoužíme se
osvobodit

stačí ale
úsměv
podaná ruka
a prodereme se
na světlo
polámaní
přesto svobodní

         

         

    

  

na chvíli

smět se tak ztratit
v sobě (v tobě)
projít
bez bloudění
labyrintem pocitů
mých (tvých)
a vyjít očištěná

smět se tak zasnít
uprostřed davu
s otevřenýma očima
nevnímat hlasy zvuky
pohledy bezděčné doteky
kolemjdoucích

aspoň na chvíli
sama (s tebou)

divný pocit

divný pocit
dozvědět se tu zprávu
jen tak
mezi řečí
a dělat
jako by nic
a přitom
srdce zrychlí
v krku se uzavře klapka
a slova nemohou ven
oči pálí
na chvíli se podívám stranou
naberu dech
pokusím se o drobný úsměv
a zašeptám:
všechno je přesně tak, jak má být

zdálo se mi

zdálo se mi
o cestě bez konce

o mysli
nezatížené poznáním

o očích
které vidí i přes zavřená víčka

o řekách
které se nikam nevlévají

o krocích
v poušti

o smíchu
ukrytém v srdci

o dechu
který zahřeje zkřehlé ruce