Kdyby se ohlédla jen o pár okamžiků dřív. Kdyby se netoulala v myšlenkách. Kdyby byla duchem přítomná, mohla uslyšet ten divný zvuk, mohla ucítit nezvyklý závan vzduchu. Stačila by zareagovat a uskočit. Kdyby.
Ale ona nevnímala svět kolem sebe. Těšila se domů, na muže, který tam na ni čeká. Protože tohle byl teď její svět, už se nevracela do prázdného bytu, ale za někým. Teď měl život smysl.
Hustě pršelo. A bušení kapek možná přehlušilo ostatní zvuky. Možná.
Instinkt jí napověděl v poslední chvíli. Otočila se a zlomek vteřiny nechápavě zírala na přibližující se červené auto. Pak už jen cítila náraz a silný tlak na hrudi. Cosi ji namáčklo na zeď. Čas zpomalil. Udiveně se dívala na muže v autě a v posledním okamžiku, než její srdce přestalo bít, ho poznala.
Zdržel se. Věděl, že už je čas, ale ta dívka byla krásná a nechtěla ho pustit. A on se nenechal nijak zvlášť přemlouvat. Zůstal. Příliš dlouho. Věděl, že je pozdě, když nasedal do nového červeného auta, když sešlápl plyn až k podlaze. Věděl, že riskuje. Ale chtěl být doma včas, než se žena, kterou skutečně miloval a kterou jen před pár okamžiky zradil, vrátí. Pocítil vinu.
Vjel plnou rychlostí do zatáčky. Dostal smyk. Zpanikařil. Neovladatelný vůz se řítil na chodník. Reflektory osvítily postavu, která se pomalu otáčela. A on už nedokázal zabránit střetu. Ucítil tupý náraz. Vyděšeně hleděl přes sklo, po němž přejížděly stěrače.
Z úst se mu vydral výkřik, který se nepodobal lidskému.
(obraz: Francis Bacon)
