na chvíli

smět se tak ztratit
v sobě (v tobě)
projít
bez bloudění
labyrintem pocitů
mých (tvých)
a vyjít očištěná

smět se tak zasnít
uprostřed davu
s otevřenýma očima
nevnímat hlasy zvuky
pohledy bezděčné doteky
kolemjdoucích

aspoň na chvíli
sama (s tebou)

divný pocit

divný pocit
dozvědět se tu zprávu
jen tak
mezi řečí
a dělat
jako by nic
a přitom
srdce zrychlí
v krku se uzavře klapka
a slova nemohou ven
oči pálí
na chvíli se podívám stranou
naberu dech
pokusím se o drobný úsměv
a zašeptám:
všechno je přesně tak, jak má být

zdálo se mi

zdálo se mi
o cestě bez konce

o mysli
nezatížené poznáním

o očích
které vidí i přes zavřená víčka

o řekách
které se nikam nevlévají

o krocích
v poušti

o smíchu
ukrytém v srdci

o dechu
který zahřeje zkřehlé ruce

........

ve starých časech

na zadní straně kříže

je vyryt smysl života

význam nádechu

nikým neobjeven

jak mohli jsme žít

dodnes

a přitom nedýchat

lehce

lehce

se dotknu ticha

lehce

pohladím rozvlněnou záclonu

tak lehce

se někdy odchází

až nechce se věřit

                                                

Ó Vánoce!

Budou Vánoce a já začínám být nehorázně sentimentální.
A cokoliv sem napíšu tedy nebude ke čtení.
Proto si vypůjčím sloku z jedné básně.
Jaroslav Vrchlický ji skvěle napsal a táta krásně recitoval.

Můj duch zas tone v blaha moři,
vzdech srdcem táhne hluboce,
a zvony znějí, svíce hoří,
ó Vánoce! Ó Vánoce!



Všem krásné a šťastné.

dnes v noci

dnes v noci
jsem se zabalila do deky
a vyšla na balkón
a zvedla hlavu ke hvězdám
a tiše mluvila:
..tati, jak se tam nahoře máš?
nejspíš ti není zima
jako mně v téhle mrazivé noci
dnes má narozeniny tvá vnučka
a za dvacet dní budou Vánoce
a ty už podruhé s námi
nebudeš
..............................................
...i když?