neusmívám se jen proto, že se to sluší
nepokyvuju hlavou, že rozumím
když o něčem nemám ani páru
na zrcadle nemám žádný šminky
nestříhám si vlasy
směju se hloupostem
a v posteli usínám u knížky
a taky je mi občas mizerně
a to mívám chuť
odletět
v bílém balónu
odříznou všechna závaží
a dívat se
jak se země a lidi a zvířata a domy a ulice
zmenšují
...
nevrátím se
(foto: Hana Posltová)
http://pep1cz.blogspot.com/2012/09/blog-post_9408.html
OdpovědětVymazat:)
Teda... -)
VymazatJé, to je hezká myšlenka :)
OdpovědětVymazatViď?-)
VymazatVábná vize. Škoda, že nepřišla dřív. Dnes si chci život vychutnat.-)
OdpovědětVymazatMiri
Mirku,je otázkou, jestli je to škoda-)
VymazatVando, byla jedna chvíle s myšlenkou odsud odejít. Chyběla odvaha. A škoda by byla, kdybych vyfíčel.-)
VymazatV Tvém případě je dobře, že chyběla odvaha, vy k sobě s Ginou patříte-)
VymazatAno a už neuteču, běh mi nejde.-)))
Vymazatmimísek by taky nejraději odletěl někam pryč balonem. Pryč, někam tam, kde závaží zrady tolik nebolí, do krajiny, kde duše nekrvácí, kde zapomnění je to nejkrásnější. Proč ty mladší na svůj let nemusí mít ani ten balon, aby při svým průletu nevzali někomu jinému to nejcennější? Já vím, dívat se jak se země a lidi a zvířata a domy a ulice zmenšují, je vždycky lepší ve dvou, jenže ta půlka zmizela a teď zbývá jen odříznout to závaží.
OdpovědětVymazatJen, jak se to dělá?
Někdy je dobré být jen sám se sebou, aby se člověk mohl nadechnout. A jak se to dělá? Myslím, že na to přijdete-)
Vymazat