Paní C je neviditelná.
Má ráda hudbu. Filmy. Svého muže.
Dobře vaří a plete rukavice.
Každou neděli jdou s panem C na procházku.
Pan C tiše hovoří ke své paní. Ona se směje.
Lidé se na pana C po očku dívají a myslí si, že je podivín.
Pan C je chápe.
Lidé paní C nevidí, je přece neviditelná.
Ani pan C ji nevidí.
Paní C neví, že je neviditelná.
Pan C občas složí hlavu do dlaní.
A paní C nerozumí jeho smutku.
Paní C je neviditelná a neví o tom.
Tak trochu úděl blogerský ... jen s tím rozdílem, že my jsme si svou neviditelnost zvolili (a tak o ní víme) :)
OdpovědětVymazat-) Takhle jsem vůbec neuažovala.
VymazatNeviditelnost má mnoho podob.
(I paní Colombová /shoda začátečních písmen/ je neviditelná-))
Souhlasím s mnoha podobami. Proto jsem si zkusil zapermutovat koncovky a nejlépe to vyšlo když se změnilo poslední slovo ve čtvrtém řádku odspodu na "neviditelný" :)
VymazatAno-)
VymazatI když "Dobře vaří rukavice a plete jídla" má taky něco do sebe :-)
VymazatNo jo, to je ta snaha o co největší stručnost...už to tak nechám-)
VymazatJasně, milá Virginie :))
Vymazatwou :))
OdpovědětVymazat:-)
VymazatJá si, i když je to divný, taky někdy připadám neviditelná.
OdpovědětVymazatHezký!
Někdy je výhoda, být neviditelná. Dík.
VymazatÚžasně pokorná, něžná, tichá všeobjímající žena. Mít tu palce, máš jich tucet.-)
OdpovědětVymazatMiri